Stojím u otevřeného okna a koukám, jak prší. Přemýšlím. Je mi smutno. Čas letí tak rychle. Už jsou to dva týdny, co jsem si naposledy pohladil krávu. Strašně mi to chybí. Chybí mi interakce se zvířaty. Ano, je zápočtový týden, takže můžete chápat, že už se krom testu víceméně nic nedělá. A vlastně ani minulý týden už toho moc nebylo. Chybí mi pohlazení zvířat. Pff.. vím, že časem budu říkat něco úplně jinýho a budu chtít od všeho a všech vypadnout ven. I to budu určitě cítit smutek, vyčerpání, vyhoření a bezmoc. Tak nějak se teď cítím. Zavírám okno. Už je poměrně chladno a raději jdu do sprchy. Tam se vždycky nejlíp přemýšlí. Ale o čem přemýšlet? Je toho tolik a přitom tak málo času.

Poslední dva dny přemýšlím a čtu o nádorech. Ano, nějak jsem se rozhodl si vzít tuto nemilou a zrádnou nemoc pod svá křídla a zabývat se jí. Ulehčovat pak budoucím pacientům. Možná jsme se zbláznil, kdoví, ale prostě to tak cítím. Vzdal jsem se svého několik měsíců, možná i přes rok trvajícího plánu na diplomku a přešel jsem k nádorům. Jenže… Který vybrat? Kterým se v diplomce zabývat?

Adenokarcinom žaludku, plic, nebo melanom dutiny ústní, karcinom cirkumanálních žlázek? Nikdo mi nemůže poradit a musím se rozhodnout. Čím dřív svoje poznatky budu konzultovat s docentem, tím lépe. Čím víc návrhů, tím lépe pro mě. Nevím. Z koupelny se přesouvám směr postel. Pořád přemýšlím a začínám psát na blog.

Potřebuju se asi někomu svěřit, ale nikdo nemá moc pochopení pro nádory. Chápu. Není to vůbec hezké a lehké téma. I doma s tím máme zkušenost. A pořád to po letech bolí. Ale takový je život a medicína je zas o kus dál. Doufám. Přeju si. Možná, že si přeju až příliš než je ve skutečnosti možné.

Je po dešti. Ptáci zpívají. Doma to nesnáším, když před pátou začnou řvát. Teď… Teď to je balzám pro uši. Možná pro smutnou duši. Rozhodnutí mě asi ovlivní na pěkně dlouho… Tak… Držte palce.

Kategorie: UVLF

O autorovi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.