IMG_8391

Dnes je to přesně 1718 dnů, co je Amy se mnou. Je těžké něco o ní psát, když to ani nemůže zkontrolovat, zkritizovat nebo se k tomu prostě jen vyjádřit. Amy byla prostě jen náplast na bolístku. Velkou bolístku a možná, že to byla chyba. Na druhou stranu mám konečně „vlka“, které ho chce většina lidí, protože to jsou inteligentní, sociální a hlavně soucitná zvířata. Vlk není nikdy samotář, i když se to o něm tvrdí. Vlk má svoji smečku, kterou brání do posledního vydechnutí. A myslím, že to dělá Amy, i když ji to někdy štve nebo ji to dokonce i obtěžuje, nebo za to prostě dostane.

Začátky byly těžké, krušné a stálo mě to hodně sil a peněz. Ale ta doba už je pryč a jsou tu jiné problémy. Ale asi více radostí než starostí. Člověk si uvědomí, co prožil za těch skoro 1800 dnů s někým dalším. Nejhorší dvě zkušenosti jsou, když se polekala koně a zdrhla domů, přes frekventovanou silnici, několikrát a poté, když si vesele otevřela dveře, na kartu, hotelového pokoje a běhala po deváté večer po Plzni. Díky vstřícnému přístupu Městské policie Plzně 😉 Nejlepší zážitky? Vlastně ani nevím, co vybrat, je jich poměrně hodně. Jediný, co mě fakt těší je to, že se spřátelila s neteří a E. se ji už nebojí 🙂 Pět a půl roku s tímto stvořením a člověku se otevře zase jiný svět, který doposud neznal. Svět, který bere sílu, vyčerpává a dohání k šílenství, svět, který dává i radost, úsměv a spoustu speciálních zážitků…

 

Kategorie: Deníček Amy

O autorovi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.