Další týden za mnou

1 komentář

Vlastně ani nevím, do které kategorie tohle spadá, takže to nechám v zamyšlení. Je zvláštní, jak ten čas letí, když něco člověk dělá, ale tak to asi je. V pondělí bylo napilno. Jel jsem do půjčovny pro auto, doma sbalil Amy a vezl ho do psího hotelu, pak domů, umýt se, oblíct a nachystat, vyzvednout lidi a jet do Loučné nad Desnou kamarádovi a kamarádce na svatbu. Přiznávám, že jsem jel na dálnici občas jako prase, ale jen proto, abychom stihnuli obřad. Jinak se snažím držet pravidel silničního provozu. Svatba byla hezká, a zažili jsme i pravý požární poplach a výjezd hasičů. Na svatbě jsem se přejedl 😀 Ze svatby jsme přijeli před půlnocí do Brna a já přesně v 0:00 zaparkoval u nás u garáží. V úterý jsem vstal brzo, napenetroval podlahu, chvilku po osmé přišel pán podlahu vylít. Já pak jel pro Amy a dvě hodiny ještě povídal s majiteli hotelu a i našimi cvičiteli ze cvičáku. Amy je prý moc šikovná a pracovitá a mám toho využít. Takže nám na jaro naplánovali první zkoušku. Pak začnou stopy. Pak domů, rychle vrátit auto, ještě rychleji domů a s Amy ven. Středa klasickej den. Většinu čtvrtka nám známej pokládal vinylovou podlahu. Psisko z toho bylo nesvý… A dneska jsem se vlastně od rána nezastavil. S Amy venku, pak uklidit, vysát, umýt nádobí, uvařit, dát vyprat prádlo a pověsit ho a zase s Amy ven, najíst se,  chvilku si odpočinout a zase ven, navečeřet se a jít si lehnout, napsat tenhle článek q neusnout při tom. To je občas záhul…

Můj nový mazlíček

Tak a mám nového mazlíčka. Je to fešanda. Tři roky stará, neopotřebovaná, poměrně velká a pohodlná. Ano, řeč je o autu. Jedná se o Škodu Octavii III 1.9 TDi. Teda spíš bych měl říct jednalo se 😛 Musel jsem ji vrátit, ale užili jsme si. Je to fajn auto, ale já jsem zvyklej prostě na ty kombíky. Takže pokud bych si bral auto, byla by to Octavii v kombíku, samozřejmě diesel. Měl jsem tuhle krasavici půjčenou na 29 hodin. Pěkně na svatbu kamaráda, převezení a vyzvednutí Amy z hotelu. Jojo, chybí mi 😀 …

Oct_zad

Kategorie: Informace

Vlčí smečka

Je to asi dva týdny a dvakrát navečer jsme se vydali společně s Argem (ČV) a Dinem (kříženec) na večerní procházku lesem. Majitelky psů sbíraly houby, psi se škádlili a já druhý večer fotil. Byla to taková celkem příjemná procházka, i když se mi ani jednou moc nechtělo. Cesta lesem je vždycky příjemná, pokud není extra zima nebo vedro a nebo nevede do prudkého stoupání. Ani jedno se nekonalo, proto to bylo příjemné. Ale zachytit některé momenty, zvláště u hýbajících se objektů je těžké. Amy má vlastě jednu širokou smečku. Do ní patří rodina, známí, psi z výběhu, psi ze cvičáku… Je zvláštní, jak rychle si dokáže někoho pustit k tělu, ale předtím prochází dotyčný velkou fází ostražitosti, vrčení a očuchávání, fází přijetí. Musí vzbudit důvěru, nebo jen prostě „vonět“ tím správným způsobem. S Argem se znají nějakou dobu a jelikož je to stejná rasa, přijetí jeden druhým nebo tak dlouhé a složité. S Dinem to bylo trošku náročnější, ale už patří taky do smečky. Vlastně do smečky patří i naše morčata. Třeba dneska u nich Amy ležela, koukala na ně a čuchala k nim a chvilkama u nich i usínala. Ono se zdá, že by je nejraději sežrala, ale není tomu tak. V týdnu měla mamka Čupřinu na sobě v obýváku. Přišli jsme s Amy z venku a první co bylo, až se přivítala, tak běžela za Čupřinou (ano jmenují se Fifinka a Čupřina) aby ji olízala uši a záda a pak u ní ležela a hlídala ji. Kdyby jim chtěl někdo něco udělat, nedopadlo by to s ním dobře. Tak je to i s námi, lidmi. Každý máme svoji „smečku“. Okolí lidí, který si pustíme „k tělu“ a pak jsou tu ti další. Pro někoho bychom obětovali svůj život, na jiné ceníme zuby a u jiných bychom nejraději i kousli. Vlastně se od zvířat skoro vůbec nelišíme. Možná máme více neuronů, měli bychom být rozumnější, ale někdy to tak opravdu není. Sociální chování máme vesměs stejné. Je to zvláštní. Byl to záměr, nebo je to náhoda? Jsme pouhým náhodným hybridem velkého třesku nebo jsme někým/něčím vytvořeni? Toť otázka pro každého.

IMG_3770

Kategorie: Deníček Amy

Prázdninové zamyšlení #14

Aneb lidi, buďte lidi a ne prasata!

Neříkám, že jsem dokonalý občan, nemám ani jednu špatnou vlastnost…  Ale co je moc, to je příliš. Dnes ráno jsme byli ve výběhu, aby se Amy vyběhla. Všechno bylo v pohodě, až do doby, než jiná fenka (nebudu jmenovat 😀 ), našla použitý tampón. Samozřejmě že ho Amy sežrala… Ženy, to jste opravdu takový prasata!!, že musíte použitý hygienický potřeby házet do psího výběhu? Bylo to opravdu nechutný! Amy umí zatím jen fuj na vodítku, ne na volno. Takže jsem s ní skoro celej den nemluvil…

Zkuste se aspoň občas chovat jako lidi, prosím.

S úsměvem to budu brát, až se z ní dostane a nebude muset pod kudlu.