Vlčí smečka

Je to asi dva týdny a dvakrát navečer jsme se vydali společně s Argem (ČV) a Dinem (kříženec) na večerní procházku lesem. Majitelky psů sbíraly houby, psi se škádlili a já druhý večer fotil. Byla to taková celkem příjemná procházka, i když se mi ani jednou moc nechtělo. Cesta lesem je vždycky příjemná, pokud není extra zima nebo vedro a nebo nevede do prudkého stoupání. Ani jedno se nekonalo, proto to bylo příjemné. Ale zachytit některé momenty, zvláště u hýbajících se objektů je těžké. Amy má vlastě jednu širokou smečku. Do ní patří rodina, známí, psi z výběhu, psi ze cvičáku… Je zvláštní, jak rychle si dokáže někoho pustit k tělu, ale předtím prochází dotyčný velkou fází ostražitosti, vrčení a očuchávání, fází přijetí. Musí vzbudit důvěru, nebo jen prostě „vonět“ tím správným způsobem. S Argem se znají nějakou dobu a jelikož je to stejná rasa, přijetí jeden druhým nebo tak dlouhé a složité. S Dinem to bylo trošku náročnější, ale už patří taky do smečky. Vlastně do smečky patří i naše morčata. Třeba dneska u nich Amy ležela, koukala na ně a čuchala k nim a chvilkama u nich i usínala. Ono se zdá, že by je nejraději sežrala, ale není tomu tak. V týdnu měla mamka Čupřinu na sobě v obýváku. Přišli jsme s Amy z venku a první co bylo, až se přivítala, tak běžela za Čupřinou (ano jmenují se Fifinka a Čupřina) aby ji olízala uši a záda a pak u ní ležela a hlídala ji. Kdyby jim chtěl někdo něco udělat, nedopadlo by to s ním dobře. Tak je to i s námi, lidmi. Každý máme svoji „smečku“. Okolí lidí, který si pustíme „k tělu“ a pak jsou tu ti další. Pro někoho bychom obětovali svůj život, na jiné ceníme zuby a u jiných bychom nejraději i kousli. Vlastně se od zvířat skoro vůbec nelišíme. Možná máme více neuronů, měli bychom být rozumnější, ale někdy to tak opravdu není. Sociální chování máme vesměs stejné. Je to zvláštní. Byl to záměr, nebo je to náhoda? Jsme pouhým náhodným hybridem velkého třesku nebo jsme někým/něčím vytvořeni? Toť otázka pro každého.

IMG_3770

Kategorie: Deníček Amy