Těžkej život (1)

Probudil jsem se v bílé místnosti a něčí malá ruka mě chytla za prst. Tati!… Sakra, kde to jsem? Vždyť už jsem se neměl probudit! Moje malá čtyřletá dcera se škrábe ke mně na nemocniční postel. Snažím se netvářit otráveně. Co se stalo? Už jsem se přece neměl nikdy probudit. Vždyť jsem slyšel i výstřel a stál jsem na hraně lomu. Je mi špatně, chce se mi zvracet. Raději zavírám oči a nechávám dceru se ke mně tisknout. Kromě ní a mojí sestry tam nikdo není. Všichni mlčí. Manželka, bývalá manželka, nás opustila před nějakou dobou. Prej s někým, s kým je ji líp, tak ať táhne. Miloval jsem ji a ona opustila tu krásnou holčičku. Asi nikdy jí to neodpustím. Chci si vzpomenout, kde se včera stala chyba. Chyba, díky níž jsem ještě tady. Upadám znovu do tvrdého spánku a nic nevnímám.

Mlha

Je tomu asi dva týdny, kdy jsme se procházeli po lese a všude okolo bylo bílo, mlha a nepříjemná vlezlá zima. Jedno kouzlo to ale mělo. Všude bylo ticho, připadal jsem si jako v pohádce. Jen pohádky většinou končí šťastně. Tyhle procházky šťastný konec většinou nemají, protože je konec v nedohlednu. Aspoň nějaký konec. Ale pokud je ticho, nikdo neruší a člověk vnímá přírodu, může přemýšlet. I když to někdy bolí a není to příjemný, ukápne slza maskovaná za nepříjemný vítr, který fouká. Hlava se pročistí a člověk musí fungovat dál. Zkuste jít někdy do lesa, když je mlha a mrzne. Zajímavý zážitek.

Vánoce u Amy a Vaška

Je zvláštní, jak se vánoční čas mění v průběhu let. Jako dítě se všichni těší na dárky, v dospívání spíš na volno a jak je člověk starší tak na jídlo, pohádky ale hlavně na společnost s rodinou…

Vstali jsme, uvařil jsem si caj, vypil ho a šli jsme ven. Amy se vyběhala s Belou a Sandynkou a po víc jak dvou hodinách venku jsme se vraceli domů. Doma jsem se trochu najedl, umyl se, zabalil dárky (vlastně nevím , proč je balím, když se o pár hodin později vyhazuje do popelnice). Amy nechala stromek přežít a nějak se zabavila. Po pohádce jsme šli zase na hodinu ven, a to se vyběhala zase s Belou a s Keirou. Vrátili jsme se domů, kde už byl jeden z bratrů, rozdaly se dárky a bylo to. Tím Štědrý večer skočil. Po sedmé jsme se vydali zase ven,  Amy se zase proběhla a teď spí vedle mamky. Za chvilku se půjdeme vyvenčit a spát. Obligátní otázka… A cos dostal? Povlečení na postel, peněženku (náhrada za rozkousanou), parfém, mýdlo a spodní prádlo. Amy dostala dva plyšáky, plyšovou pískací kost a piškoty.

Už jen necelých 24 hodin…

A je to tu! Za necelých 24 hodin je mi 1 rok. Uteklo to rychle. Nejsem ani malá, ani velká, prostě jsem momentálně v pubertě, u lidí by se mohlo říct ve věku 13ti – 16ti let. Ale ještě nějakou chvíli ta puberta potrvá. Vlastně se mám fajn. Jídlo mám, místo kde spát taky, teplo mi je.

Za ten rok jsem zažila plno věcí, situací, které byly hezké i nehezké. Tak doufám, že i ty další roky budou příjemné.

 

Kategorie: Deníček Amy