Nikdy mě neopouštěj… (4)

Cestou domů jsem se stavil v nákupním centru. Doma už toho moc nebylo a nechtěl jsem nakupovat každý den. Tak moc mě to nebaví.Zaparkoval jsem auto a vyrazil směr obchod s potravinami. Nakoupil jsem si asi na týden a byl jsem rád, že tam nějakou dobu nebudu muset páchnout. Dorazil jsem domů, vyskládal nákup, umyl se a převlékl. Číst dále

Nikdy mě neopouštěj… (3)

Po pár minutách ticha, kdy jsme ani jeden nic neřekli jsem si vzpomněl, že pro nic vlastně něco mám. „Víš, něco jsem ti přinesl.. Sice nevím, jestli to pro tebe bude něco znamenat, ale i tak.. Dám ti to až budu odcházet, teď to ještě není třeba..“ Chvíli jsem přemýšlel, kam jsem to vlastně dal. Ani nevím, proč jsem to donesl. Číst dále

Nikdy mě neopouštěj… (2)

Otevřel jsem dveře tak potichu, že si toho nevšimla. Ten pohled do zahrady zalité sluncem, jako kdybych se ocitl v nějaké počítačové hře. Nešlo chvíli nehnutě potichu nestát a nekoukat na tu krásu. Krásu, kterou ale něco ničí. Potichu jsem si přisedl k ní na lavičku a nic neříkal. Mlčel jsem. Ani jsem nevěděl, co mám dneska vlastně říkat. Číst dále

Nikdy mě neopouštěj… (1)

Koukal jsem na ni přes okno do zahrady, ve které seděla, jednoho z ústavů. Stál jsem tam, mlčel a poslouchal doktora, jak mi vypráví, že se od poslední návštěvy moc nezlepšila. Smutně jsem stál a pozoroval, jak sluneční paprsky dopadají na stromy, keře a květiny, které jsou kolem altánu, který je uprostřed zahrady. Číst dále