Jak moc nesnáším vstávání? Jak moc se tělo dokáže adaptovat? Jak moc je pro mě středa stresový den? Vlastně ani nevím. Dokážu na ty otázky odpovědět, ale nevím, jestli bude relevantní. Vnitřně se mi chce hrozně brečet, navenek se směju a přitom cítím beznaděj. Mám schválenou diplomku, mám i konzultantku a oponenta a najednou svoje téma začínám nenávidět. Proč? Protože ho docent bere jako vlastně takovou dizertační práci. Fakt super. Jak z moc informací dostat úplně minimum na pár stránek? Nereálný…

Ale abych se dostal postupně k těm několika otázkám na začátku.

Nesnáším vstávání. Ve středy jedu cca 30 hodin v kuse s malou dvouhodinovou pauzou na spánek. S to se mi jo nechce vstávat, když většinou tak dobře spím. Když pak jedete autem, tak fakt ne, pokud nejste aspoň trochu vyježdění!

Tělo si na to postupně zvyká, asi. Vydržím čím dál delší interval bez dlouhého spánku. Ale není to dobrý. Sice nevím, co přinesou další dny, ale… Však to znáte.

Středa je tím pádem stresový den, aspoň pro tělo, protože začíná už o půl dvanácté v noci v úterý a končí někdy okolo třetí hodiny odpoledne, kdy aspoň na dvě hodiny usnu. A kde mám teda těch 30 hodin, když tohle je přece nějakých 15? Úterý 7-21 cca, to máme 14 hodin, pak ty dvě hodiny spánku a pak cca 15-16 hodin, to je těch výsledných 30 hodin. Nechlubím se, jen vysvětluju.

Tento týden je obecně moc „fajn“. Úplná mrtvola ve středu. Dneska fakt nepovedenej den v patologii, jak test tak vše ostatní… A zítra mě čeká hezké rektální vyšetření skotu a katetrizace. Už se moc těším. Tak dobrou noc a rektální palpaci zdar.