Je něco málo po půlnoci, tedy už dnešní den. Dostávám nabídku jet ráno na krávy do Nových Dvorů. Ani jsem o tom nemusel moc přemýšlet a rozhodnutí bylo hned. Samozřejmě, že pojedu. Dlouho jsem nemohl usnout a usnul jsem kolem druhé ráno. Strašně jsem se těšil, jako malej kluk, ale nadšení nějak do rána vyprchalo. Nechtělo se mi vstávat z té teple postele a vyjít tou správnou nohou do toho chladna, studena, prostě zimy. Ale vzchopil jsem se a rychle vstal. Udělal nezbytné ranní povinnosti a oblékl se, nachystal a rychle utíkal na šalinu, abych stíhal. Dojel jsem do školy, rozespalý, vymrzlý a potkal jsem se s Luckou, se kterou jsme u krav trávili asi 6 hodin. Došli jsem do Klobouka a sedli si k automatům a čekali na doktorku, která si nás měla vyzvednout. Nakonec jsme jeli v počtu pěti lidí. Dvě doktorky, dvě spolužačky a já.

Dojeli jsme do Nových Dvorů, někteří se šli projít a já s Luckou jsme šli rovnou k telatům, kam jinam. To byla poslední chvíle, kdy jsem měl v ruce telefon. Poslal jsem na skupinu na fb pár fotek telat a pak už jsem telefon nedržel nějakých 6 hodin v ruce. Nejdřív jsme museli najít dvě krávy. Jednu jsme našli a rovnou jsme ji odchytili a dovedli do fixační klece. Připravili ji a měli jsme jí udělat převaz nohy. Zafixovali jsem nohu a začalo odřezávání starého obvazu, filcu a pár krycích čtverců. To byl pro mě první šok. Nikdy jsem neviděl v paznehtu takovou díru. Fakt ne. V uvozovkách jsem viděl kost. To vidění proběhlo pomocí prstu. Opatrně jsme si to osahali, abychom věděli, jak to vypadá. Opatrně jsem ji prozkoumal tak, aby to nebylo nepříjemné krávě. Ještě v tuhle chvíli jsme byl plný elánu a nadšení, ale po pár minutách mě najednou všechno nadšení opustilo. Lucka vyčistila ránu, já ji vysušil, zavázal, další spolužačka ji zadělala takovou páskou s térem, aby se tam nedostala vlhkost a bylo. Pak to přišlo. Ta kráva jde stejně za měsíc na jatka. Smutek. Nic víc se říct nedá. Sotva dopajdala k ostatním kravám, už jsme měli ve fixačním boxu další krávu. Už tam nebyl ten elán a nadšení. Tahle kráva na tom byla o poznání lépe. Měla jen lézi v paznehtu. Takže se kus paznehtu odřízl, rána se vyčistila, zase se obvázala a kráva směle odběhla zpět tam, kde má své místo.

Pak přišel na řadu odběr krve u pěti telat. A proč? Aby se zjistila hladina celkové bílkoviny, tedy aby se zjistilo, jestli má skoro čerstvě narozené tele dost protilátek, aby nebylo nemocné. První vtipná věc. Zmáčknout hemosku tak, aby se vytvořil podtlak. Ne, jde to poměrně lehce, ale ne, když mrzne, jsou zmrzlé a vy máte zmrzlé prsty. Podařilo se a teď přišla ta druhá náročná část. Napíchnout tele tak, aby nateklo dostatečné množství krve. Napíchnout se podařilo napoprvé. Super, byl jsem pochválen. Ale naše malá jalovička nesouhlasila s odběrem a tak se pořád vrtěla, stála mi na noze a tak vše okolo. A tak se muselo chvíli „šťourat“, aby krev natekla, samozřejmě s pomocí paní doktorky. Zajímavý zážitek. Potom jsem ještě pomáhal s druhým odběrem a musel jsem „škrtit“ tele. Podařilo se a krev jsme vezli do laboratoře na klinice.

Už jsem na klinice zbyli jen my s Luckou a doktorky, tedy čtyři. Jelikož Lucka potřebovala ještě odevzdat protokoly, začal jsem sám u telat. Nejdřív jsem byl seznámen s anamnézou telat, abych věděl a pak jsem začal měřit teplotu a zapisovat do „chorobopisu“. Potom přišlo to zábavnější. Aplikování injekcí, roztoků, prášků a převaz nohy, která byla sešroubovaná, díky zlomenině. Bylo tam jedno tele slepé, druhé zase mělo vyvinuté jen předloktí a zápěstní a záprstní kůstky mu chyběly. První subkutánní injekce, podání prebiotik, olej z ostropestřce a pak fixace telete kvůli převazu šroubované nohy. Zajímavá zkušenost. To bolestivé bučení… Já už měl po práci, protože Lucka ještě aplikovala jednu injekci, myslím, že to byly atb a já se uvrtal do dojení kozy. Odchytl jsem sei kozu číslo tři, dovedl ji k boxům a uvázal. Začal jsem dojit, ale moc to nešlo a tak mi byla koza rozdojena 😀 Pak už to šlo lépe, ale jen jeden struk. Ten druhý mi šel o poznání hůř a tak ho za mě dodělala zkušenější doktorka. Byl to ale fajn zážitek, další zvíře, které se dá podojit si můžu přidat do sbírky. A jelikož Lucka začala dojit druhou kozu, já šel chytat kastrovaného beránka plemene ouessant. Hned mi utekl do vedlejšího boxu, jak jinak 😀 takže složitě si pro něj dojít. Chytl jsem ho poměrně rychle a musel jsem ho posadit na zadek. Vtipná situace. Pak mi bylo řečeno, ať ho vezmu jako psa, vyzvednu ho do výšky a pak ho posadím. Pak už držel opravdu jako beránek. Ale aplikace NaCl perorálně se mu opravdu ale opravdu nelíbila 😀 Přežili jsme oba a hned, co jsem ho pustil, utekl pryč. Nedivím se. Tím naše mise u malých zvířátek skončila.

Přesunuli jsme se ke kravám. Píchnutí intramuskulární injekce Malině. K té se ještě dostaneme. Šlo to trochu ztuha, ale bylo to fajn, ani se chudák nebránila. Lucka jí odebrala krev z ocasu, kvůli rychlému vyšetření na ketolátky. Dopadlo to dobře. Obsah ketolátek 0,2 mmol/l. A od Maliny jsme se přesunuli k Čučoriedce. Krásná holštýnka. Dostali jsme ji do fixačního boxu. První malá výhra. Opět jsme museli udělat převaz nohy. Hlavně vyčistit ránu. Sundal jsem obvaz a gázu. Čekal jsem nějakou lézi nebo v horším případě malou ránu, ale to co jsem viděl mě překvapilo. Nevyděsilo, ale překvapilo. Bylo nám řečeno, že byl zánět ve šlaše a musela se část odejmout. Zvláštní vidět dvě velké rány. Vlastně tam vznikly dvě píštěle. Jedna už se celkem zahojila, druhá byla o poznání horší, ale prý už je to na dobré cestě, tak jo, budeme věřit odborníkům. Začali jsem čistit okolí rány a potom roztokem betadiny i rány samotné, pod tlakem z takové aplikační nádobky? Asi. Spotřebovalo se hodně roztoku, fakt hodně 😀 Minimálně tři litry. V průběhu odešla Lucka. Bylo chvilku po jedné odpoledne. Potom jsme rány a okolí osušili, zasypali atb a šel se udělat převaz. Prej to bylo hezký a jsem šikovnej. Ha, druhé pochválení od doktorky. To bych si měl zapamatovat, to dlouhou dobu zase neuslyším 😀 Čučoriedku jsem trochu osvobodili, ale jen tak, aby nám neutekla z klece (boxu). Nastal problém s Malinou. Nechtěla se zvednout. Nepomáhalo nic, ani elektrický poháněč na dobytek. A jak chcete zvednout 800 Kg krávu? Těžko. Snažili jsme se ve čtyřech a pak pěti lidech tahat za krátké a statické lano, abychom ji posunuli a ona měla více prostoru se zvednout. Dvakrát a nepomohlo to. Pak jsme se ji pokoušeli zvednout pomocí takového většího paleťáku a taky nic. Nic, nic a nic. Hodina snahy a výsledek žádný. Nakonec se nám ji podařilo aspoň přetočit na druhý bok. Napít se nechtěla a tak se muselo do ní dostat pomocí sondy aspoň 40 litrů tekutin. Povedlo se. To jediné. Pak se jí ještě píchla podpůrná látka proti bolesti, zánětu a ještě něčemu intravenózně. Chtěli mě do toho uvrtat, abych to udělal já, ale po hodině trápení chudáka krávy jsem odmítl. Ať to udělá někdo zkušenější. Ani to moc nepomohlo. Trvalo pár minut, než se do ní injekční dávka dostala. Ale úspěšně. Uvidí se, jak na tom bude zítra. Pokud se nepostaví, bude to její smrt. Stejně půjde na jatka, ale měla by tam jít v mnohem lepší stavu a větší psychické pohodě. Možná už tu snahu bojovat vzdala. Kdoví… Bylo skoro půl třetí a já odcházel domů. Smradlavý, špinavý, s pocitem, že jsem byl aspoň trochu k něčemu, na druhou stranu pln rozpaků a trochu i smutku.

Je to tak, že většina zemědělců, co má hospodářská zvířata hledí spíše na zisk než na zdraví. Je to strašně smutný a ubíjející. Nevím, co si myslet. Celý zbytek odpoledne nad tím přemýšlím. Míchají se ve mě emoce. Na jednu stranu jsem strašně rád, možná jsem na sebe trochu hrdý, hlavně za ten odběr krve z krku telete. Za to, že mě šlo převazování a byl jsem za to dvakrát pochválen někým, pro koho je to běžná záležitost. Na druhou stranu je strašně ubíjející vidět některé ty krávy. Ošetříte jednu, aby chodila trochu líp, jen proto, aby mohla za měsíc odjet na jatka. Jedna kráva se už možná nepostaví. Už předtím byl nad ní vynesen ortel smrti, ale i tak. Měla by „dožít“ aspoň trochu důstojně a ono prd. Hodinu se ji všemožně snažíme zvednout. A nic. Asi už to vzdala a to neskutečně smutné bučení a trochu krvavý výtok z nozder… je mi z toho hodně smutno. Fakt jo. Taková krásná red holštýnka…

Sedím tu, je mi zima, protože jsem za celej den promrzlej. Do očí se mi hrnou trochu slzy, protože vidět některý ty krávy ve stavu, v jakým jsou je tristní. Ale jsem neskutečně rád za tu příležitost a zkušenost. Díky Dr. I + R 🙂

Kategorie: FVHE VFU

O autorovi

Václav Žák ()

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *