Milí kamarádi, kteří čtete tento blog a možná mě i trochu znáte. Někteří možná dokonce víte, že čas od času přemýšlím, jestli se to zvíře, které mám, má se mnou dostatečně dobře, jestli jí věnuju dostatek času, péče a trochu taky té lásky. O víkendu jsem byl v Praze (o tom ale někdy později) a měl jsem možnost na chvíli nahlédnout do jednoho z útulků pro zvířata a na chvíli i vyvenčit jednoho neposedu. Číst dále
Druhý semestr byl poněkud nabitější a náročnější. Asi můžu, i když trochu s nechutí po těch letech, přiznat, že nejoblíbenějším předmětem byla Histológia a embryológia. Nejméně oblíbeným asi Zoológia. Žel je to tak. Dalšími předměty, co jsem měl byly Krmoviny a jedovaté rastliny, Biomedicínska štatistika a informatika, Kynologie, Základy ekologie, Angličtina. Číst dále
„Ach, ty môj koňko…“ Nie, takto nie! Ano, kůň je jedno ze zvířat, které zrovna nemusím. Ať už jsou důvody jakékoliv, nebudu se tu s nikým hádat, jak je kůň hloupé/chytré a (ne)ušlechtilé zvíře. Z hospodářských zvířat je mi asi nejbližší Bos taurus. Pro ty, kteří se nevyznají v latinských názvech zvířat je to kráva/býk, obecně skot. Číst dále
Naštěstí vím, jak probíhá zkouškové, takže to nebyl takový šok, jako pro ty, co jsou na VŠ poprvé. Ale pořád má distanční výuka jiné parametry než klasická prezenční. Číst dále
Je to přesně týden, co jsem se přestěhoval z města na vesnici. Já, typické městské dítě. Ano, je to tak. Potřeboval jsem začít znovu. Prodal jsem byt, vyhlídl si v okruhu 100 km nějaký větší starší dům, nejlépe stavení. Našel jsem. Číst dále
První týden prvního semestru byl náročný. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Vstával jsem chvíli po půlnoci, abych nasedl do žabožrouta (rozuměj Peugota 206 1.4 i 55 kW) a vydal se směrem do Košic. Číst dále
Vlastně nevím, s jakým očekáváním jsem se hlásil na UVLF. Přijímačky se nějak podařily a měl jsem před sebou rozhodnutí, jestli nastoupit na hygienu nebo všeobecný veterinární lékařství. Byly to krušné týdny rozhodování, ale tak nějak jsem se rozhodl a jsem studentem VVL UVLF 😀 Číst dále
Dnes je to přesně 1718 dnů, co je Amy se mnou. Je těžké něco o ní psát, když to ani nemůže zkontrolovat, zkritizovat nebo se k tomu prostě jen vyjádřit. Amy byla prostě jen náplast na bolístku. Velkou bolístku a možná, že to byla chyba. Na druhou stranu mám konečně „vlka“, které ho chce většina lidí, protože to jsou inteligentní, sociální a hlavně soucitná zvířata. Číst dále
Po určitých peripetiích jsem zase zpět. Sice bude chvíli trvat než dam vše zase dohromady, ale jsem rád za to, že jsou momentálně stránky zase zprovozněny.