Někdo by řekl, že nemá rád pondělky, protože se musí po víkendu zase soustředit na školu, práci nebo případně obojí dohromady. Já nemám rád čtvrtky. Proč? Protože to jsou dny, kdy jednu plus mínus 20 hodin vkuse, a to z toho 12 hodin za volantem.  Sice jsem po roce zjistil, že lidi z mojí skupiny jsou víc v pohodě, než se zdáli loni a je s něma sranda, ale i tak. Popišme si můj jeden čtvrtek v kostce.

Je půl jedné ráno a já vstávám. Chodím spát cca 20:30 – 21:00, tak, abych aspoň trochu mohl spát a odpočinul si. Trochu se vzpamatuju, napiju, uvařím si kafe, malá zastávka na wc a v koupelně, sbalit si jídlo a tradá k autu. Parkuju kousek dál od domu, abych se prošel a tím se trochu víc probral. Většinou v 1:20 už jsem na cestě. První tři týdny od 23. září jsem jezdil přes Slavkov – Uherské Hradiště – Starý Hrozenkov – Drietoma – Trenčín – Žilina – Poprad – Prešov – Košice. Malé upozornění, není to PREŠOV, ale Prešou 😀 Strašná cesta a nikdy více, pokud to nebude nutné. Ale každá cesta má něco. Zvykl jsem si jezdit přes Zlín – Horní Lideč – Púchov (opět.. Púchou) – Žilina – Poprad – Přešov – Košice. Cesta je na čas a kilometry dost podobná. Plus mínus 1 minuta a jeden km, podle mapy. Cesta trvá cca 6 hodin. Asi by to bylo kratší, kdybych jel ne na spotřebu, ale na čas. Jelikož jezdím na spotřebu a dostávám se někde na hranici 4,7 – 4,9/100 km, tak i rychlost odpovídá dané spotřebě (cca 100-110 km/h). Přijedu, zaparkuju u školy a máme cca 7:15. Začíná se od 8:05. Čas na to si zajít po dlouhé cestě na záchod a čekat. Je poměrně zima, ale co se dá čekat na východě, že? 😀 Pak tříhodinové cvičení, tři hodiny pauza, cviko dvě hodiny a ve tři odpoledne zase nasednout do auta směr Brno. Ano, čas, kdy začíná být všude dopravní špička 🙄 Záleží jaká je doprava a jestli někoho vezu zpět s sebou, ale průměrný dojezd do Brna je někdy kolem 21:00 – 22:00. Jednou jsem dojel myslím i o půl jedenácté. Nejhorší je, že za tmy je cesta strašně monotónní. (Ale o tom v dalším příspěvku.) Dojdu domů, většinou se trochu najím, vezmu vlkouše k sobě a jdeme co, jdeme spát.