Všechno uteklo příliš rychle a je další semestr. Zkouškové se povedlo vše hned napoprvé, praxe zvládnuta, i když o slovu praxe by se asi dalo velmi pochybovat a některé další věci se ale nevydařily tak, jak jsem si přál. To je prostě život, to se nedá nic dělat…

Už je druhý týden dalšího semestru a za poslední dobu se mi vážně „daří“. Minulý pátek, cestou domů, někdy navečer se mi podařilo ztratit přední SPZ, to fakt naštve. Jelikož to je porušení silničního zákona, všiml jsem si toho až v sobotu dopoledne, tak musíte co nejrychleji jednat. Nebo aspoň v mém případě, kdy auto fakt potřebuju na přejezdy Brno – Košice a zpět. Takže na magistrát, odevzdat jednu značku, odevzdat techničáky a vyplněný formulář, zaplatit správní poplatek a čekat, co za značky jako dostanu, koupit rámečky pod SPZ a přidělat. Všechny nejlíp tak, abych ještě zvládal přednášky, který jsou povinný a cvičení, na kterým se vlastně nic nestihne.. ach ach. Vyřešit zelenou kartu, dálniční známku u nás i na Slovensku a doufat, že kladně vyhoví všichni. Zbytečný nervy, čas a peníze.

Člověk si řekne super, když je úterý, má všechno vyřízeny a vlastně už v noci na středu jede směr KE (rozuměj Košice). Jezdit takovou dálku po noci, kdy člověk spí 2 hodiny je fakt nebezpečný. Pro všechny, kteří nejsou vyježdění, NEDĚLEJTE TO!! Nejen, že se vám bude chtít spát, ale vaše pozornost bude na bodu 3 z 10. Ještě k tomu když vám po cestě asistují srny metr až dva od krajnice a pasou se. A hlavně, když jedete sami!

Poprvé jsem palpoval vestibulum vaginae u kozy, dost zvláštní pocit a hned, abych zavedl katetr do močové trubice. Jo, to šlo do chvíle, kdy prof. řekl, ať ho zavedu hlouběji, zatlačil, koza se lekla a zdrhla 🤣

Pro ty, co to neví, řeším diplomku. Dvě sezení s docentem, každé po 45 minutách. Vždy mě bolí hlava. Moc informací a vydýchaný vzduch. Už jen dořešit detaily, nahodit téma do systému a můžu začít. Onko v GIT psů.

Je čtvrtek, ve druhým týdnu už píšu první test a moc se teda nepovedl.. na to, že mi to minulej týden šlo, tak teď teda fakt ne! Na patfyz se mě Dr. ptala, jestli už mám nějakou kvalifikaci, když toho tolik vím. Odpověděl jsem jí, že víceméně ano (ha, nemám titul, takže ne, ale psst). Měli jsme mít na patologii pitvu, prd bylo, není kadáver, to je teda hodně smutný, člověk se na něco těší a zase nic. Místo toho kazuistiky a filmy z roku 1993. Rádoby meditační hudba jako podkres u patologických videí asi není to nejlepší, aspoň jsme končili dřív.

Nevím, co mě čeká zítra. Vím jen, že se chci dostat co nejdřív domů. Vážně mi chybí to chlupatý čtyřnohý zvíře. Je to tak těžký. Nikdy jsem si nemyslel, že se člověk na něco/někoho dokáže tolik nafixovat a ono ejhle.. vlk!