„Ach, ty môj koňko…“ Nie, takto nie! Ano, kůň je jedno ze zvířat, které zrovna nemusím. Ať už jsou důvody jakékoliv, nebudu se tu s nikým hádat, jak je kůň hloupé/chytré a (ne)ušlechtilé zvíře. Z hospodářských zvířat je mi asi nejbližší Bos taurus. Pro ty, kteří se nevyznají v latinských názvech zvířat je to kráva/býk, obecně skot. Jsou to velmi inteligentní a mazlivá zvířata, se kterými se ale nezachází zrovna přívětivě, jelikož jsou z drtivě většiny pouze produkční zvířata. Ano, žel, tomu je tak. Co nám dává kravička? Přece mlíčko a masíčko a jako vedlejší produkt třeba kosti nebo kůži. Smutné je, kolik dětí/lidí vidí krávu pouze jako mléko nebo maso, případně na obrázku nebo ve filmu, seriálu. Kolik lidí se nikdy nepodívalo do těch velkých upřímných očí a nepohladilo tu sametově drsnou srst nebo neokusilo žužlání prstů telat. Vzpomínám si, když jsem jako malý kluk pil čerstvě nadojené mléko, nijak neošetřené, teplé a se spoustou tuku a bílkovin. Tehdy to bylo fuj. Teď by za to dal nevím co, abych to mohl znovu zažít. Podle barvy odhaduju, že to tedy byl ČESTR (Český strakatý skot). Ale viděl jsem jen její zadek a pamatuju si tu červeno zrzavou barvu.

Jasně, přece nechci, aby někdo lezl do ohrady za kravami, pokud jsou na pastvě a jsou přítomni býci. Ale někdy je blízký kontakt s tímto krásným zvířetem přece jen zážitek. Ano, není zážitek, když se vás snaží natlačit při vyšetření na kovovou ohradu nebo se vás snaží nabrat hlavou a odhodit co nejdál. Na druhou stranu tento nevšední zážitek vytváří jakési pouto mezi daným člověkem a daným zvířetem, jako u všech zvířat.

Pořád mám v živé paměti tu neblahou a trpkou zkušenost z kliniky přežvýkavců, kdy jsme se marně pokoušeli zvednout holštýnu, která byla na pokraji smrti. Nezvládla to. A to vědomí, že přes veškerou snahu jí pomoci, byla další ráno mrtvá, mě tak trochu děsí… Jo, i teď slyším to žalostné bolavé bučení… „To si přece nesmíš tak brát, je to jen zvíře…“ Ale sakra to bych přece mohl být ledovej cynik. Ano, cynik určitým způsobem jsem. Hrabat se v mrtvolách chce přece jen trochu nadhledu a cynismu, protože by se člověk jinak zbláznil, ale vše má své hranice.

Proč jako lidi nemáme problém si pohladit pejska, kočičku, papouška, koníka, oslíka, ale jiným zvířatům se vyhýbáme? Co třeba taková prasata? Můžou za to, že se narodí jako prasata? Rozhodně ne. A rozhodně si nezaslouží, abysme se k nich chovali s despektem a pohrdáním. Jak jsou ráda za podrbání za uchem nebo jen prostý zájem. Stejně jako kozy, ovce, krávy a spousta dalších zvířat…

Až příště budete ukazovat dětem zvířata, zkuste to bez knížky, tabletu nebo mobilu a dejte šanci dětem dám i ten smyslový vjem. Předem děkuji.

O autorovi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *