Je čtvrtek ráno a já se probouzím konečně bez bolesti hlavy a bez únavy. Noc sice nebyla ideální, tak, abych spal v kuse, ale lepší než nic. Mám asi dvě hodiny do zobrazky, lépe řečeno radiologie a zobrazovací diagnostiky. Trochu pití, zbytek kafe ze včerejška a pár cherry rajčat. To je ale super snídaně, co? Samozřejmě! Cviko celkem zajímavý, probírali jsme DLK tedy patologie loketního kloubu a jejich posuzování. Uteklo to celkem rychle. Další cvičení mám normálně hygienu a technologii II, která je teď zaměřena na maso drůbeže, vejce a maso zvěřiny.

Dnes byl ale výjezd na jatka. Nebo jatky? Jatky zaměřené na drůbež, přesněji řečeno na brojlery a slepice. Cesta pěšky tam, krásných 8 km, ale aspoň jsem se prošel. Čekání na naše cvičení. Nakonec jsme začali „čistou“ částí provozu. Tedy těla, která už jsou zbavená peří – putují k prohlídce, porcování a zabalení, nebo jsou zabalená chlazená celá, případně zmrazená nebo hluboce zmrazená. Člověku to přijde jako mrtvá těla, už zatím nevidí to živé zvíře. Je to zajímavé, co to dělá s psychikou, víceméně nic. Vidíte prsní řízky, stehna, křídla, vnitřnosti, kůže, stroganov. Všechno se nějak zpracuje.

Pak přišla „nečistá/špinavá“ část provozu. Člověk vidí věšení drůbeže na háky za pařáty, omračování a vykrvení. Člověku je trochu úzko, možná smutno, za ty kuřata, která chvíli trpí, když neví, co se s nimi děje. Ale pak už je to rychlé a naštěstí jejich utrpení trvá pouze pár vteřin, napařování a škubání peří jsme neviděli. Myslím, ale že si to člověk dokáže představit.

Mám z toho smíšený pocit. Ne, nestane se ze mně vegetarián, ale prostě je to takový zvláštní pocit to vidět. Asi tím, jak máme trochu morbidní styl humoru se s tím vypořádáváme trochu líp než ostatní.

… A pořád cítím ten smrad…