Nabalil jsem zdárně věci do auta a po skončení práce jsem jel k nemocnici. Asi je lepší napsat nemocnice než léčebna. Sice je a byla závislá, ale není to hezký… Zaparkoval jsem, vzal tašku s tím, co jsem měl nakoupeno a vydal se přes vrátnici a park k oddělení, na kterém ležela. Oproti včerejšku bylo trochu pošmourno a začala padat i mlha. No co, typické podzimní počasí. Nebylo ani teplo, ani zima, ale tak nějak průměrně. Pro toho, kdo má rád začátek podzimu nebo jara úplně ideální teplota. Přišel jsem na oddělení, zazvonil jsem a čekal příchodu sestry. Nahlásil jsem návštěvu a čekal u stolku na její příchod. Po chvíli čekání přišla a po pozdravu mi vrátila obrázek, který jsem ji včera dal zpět. Moc toho neřekla, a tak bylo lepší, když jsem jí dal nakoupené vybavení, třeba bude mít aspoň radost. Podívala se do tašky a zběžně zkoukla, co všechno jsem jí přinesl. Poděkovala a na jeden papír mi napsala, co by ještě chtěla přikoupit. Nebylo toho zrovna málo a už jsem viděl, kolik zase v papírnictví nechám, ale jak se říká.. co už. Chtěla nějaká gelová pera, ještě nějaké centropeny, nějaká stabila a další tužky a speciálnější pastelky. K plátnu a dalším věcem jsme se zatím nedostali. Naštěstí pro mě. Po další chvíli, kdy si prohlížela důkladněji obsah tašky začala pomalu mluvit. „Jsem ti vděčná za ten obrázek, i když mě to trochu zabolelo. Aspoň nějaká vzpomínka na dětství a na to, co bych případně mohla v budoucnu dělat..“ Co na to říct? Co byste na to někomu řekli? Jen jsem se pousmál a řekl něco ve smyslu, že by ji to mohlo živit a ne třeba špatně, že bych se mohl pak někoho poptat, jestli nepotřebuje grafičku. Ptal jsem se jí, co bude zkoušet kreslit, už znám rozdíl mezi kresbou a malbou. „Chtěla bych začít jednoduššími věcmi, které umím nakreslit, které si pamatuju. Třeba rodný dům, ve kterém jsme vyrůstali, hřiště za domem nebo strom, ke kterému jsem tajně chodila šeptat svá tajná přání…“ Poslouchal jsem pozorně a přemýšlel, jak její výtvory budou vypadat. Je to jako bych se opět vracel do starých časů, kdy jsem byl dítě.

O autorovi

Václav Žák ()

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *