V noci jsem se probudil kvůli ne příliš příjemnému snu a nějak jsem chvíli nemohl usnout. Šel jsem se napít do kuchyně a cestou jsem přemýšlel, co si ráno vezmu do práce. Otevřel jsem skříň, vybral oblečení a nachystal boty. Aspoň se ráno nebudu muset zdržovat. Ještě jsem rychle zkouknul pracovní mail, žádné novinky a tak jsem mohl jít zase spát. 

Vzbudil jsem se před budíkem a nemohl jsem už nějak usnout. Vstal jsem, dal jsem si pořádnou sprchu a uvařil si silný kafe. Dnešek měl být v práci dosti náročný. Dokončit několik projektů, zadat novou práci kolegům a udělat papíry. Úžasná práce. Sedl jsem si k oknu s hrnkem horké kávy a pozoroval dění venku, když bylo ještě šero. Lidi, kteří venčí před prací svého čtyřnohého mazlíčka, lidi, kteří spěchají do práce a nebo se pomalu plouží z práce domů, aby se mohli vyspat. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych byl něčím jiným, někde jinde. Normálně bych teď vstával a já už jsem oblečený, mám vypitou kávu a koukám z okna. Přistihl jsem se, že myslím na věci, které se staly, když jsem byl malý, prostě dítě. Těžko se hledají ta správná slova. Směsice vzpomínek hezkých i bolestivých…

Raději jsem si vzal všechny potřebné věci a jel do práce asi o hodinu dřív. Aspoň se stihnu připravit na dnešní den. Vešel jsem do kanceláře, odložil jsem kabát na věšák, sedl si k počítači a koukal, co všechno je třeba ještě dokončit. Nebylo toho zrovna málo, tak jsem byl i trochu rád, že jsem byl v práci dřív. Nikdo tu zatím, kromě paní uklizečky nebyl. Dodělal jsem za tu hodinu asi dva projekty, které potřebovaly dotáhnout. Nachystal si všechno do složky na meeting s vedením, abych mohl pochválit práci svého týmu. Při té vší práci jsem stejně pořád myslel na ni, co asi kreslí a taky proč chce znovu začít kreslit. Nevím, jestli se někdy změní a vyhrabe se z té spirály, do které se dostala, sama, vlastní vinou, Kdoví…

O autorovi

Václav Žák ()

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *