Probdělá noc Aneb mám nemocné dítě…

Už je to tady. Začíná podzim a Amy od někoho chytila „chřipku“. Má rýmu a vykašlává hlen. Super když je noc a její vykašlávání budí i sousedy, protože je to více než hlasité. No a tak jsem ráno nasadil léčbu. Musí se vyhýbat ostatním psům, klidový režim, dostatečný přísun tekutin a jitrocelový sirup. Jojo, mít psa je jako mít dítě.

Kategorie: Deníček Amy

Zas o rok starší…

Jsou to přesně tři dny a pár hodin, kdy jsem oslavil další narozeniny. Takže mám zas o kousek blíž do hrobu. Asi tak to beru, vlastně jsem chvíli musel přemýšlet, kolik že mi to je a kolik je bráchům. Ano, mám tři starší bratry. Většinu dne jsem prožil ve škole v předmětech, který bych zrušil, až na likvorologii, ale i tak. Aspoň jsem od spolužaček dostal velkou Milku a od tří i pusu :-P. Každý se mě ptá, co jsem dostal a jak jsem slavil. Poslední roky nemám rád oslavy narozenin, nic mi to neříká, je fajn, že se sejdeme jako rodina a to mi stačí, žádnej dárek nepotřebuju. Opravdu ne! A tak jsme se sešli jako rodina v neděli. Amy byla trochu nesvá a dostala za to, že vyjížděla po neteři, které jsou tři roky, ale jinak jsme to všichni přežili ve zdraví, se smíchem na tváři. Mám pár přání, ale to nejsou hmatatelné dárky, většinou. Třeba se mi něco splní. Tak, za pár dní ještě svátek, na který budou mít všichni volno v práci nebo ve škole a zas budu mít na rok klid.

Vzpomínám si, jak slavil Vočko ze Simpsonů narozeniny a zpíval si: „Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí přeju sobě, kéž bych byl už v hrobě“.. Jo, tak tak nějak se občas ve chvílích samoty cítím. Ale život jde dál 🙂

Kategorie: Informace

Týden smutku, naděje a vizí do budoucna

Dne 8. 9. jsem vyvěsil černou vlajku. Samozřejmě pomyslně ve své mysli a uvnitř sebe. Skončila jedna kapitola mého života a já nějak nevím, co bude, teda vím, ale nevím, jak se bude vyvíjet dál. Je to zvláštní pocit, pocit, který jsem už několikrát zažil. Pomalu přemýšlím, co všechno napíšu do bakalářky jak moc ji chci praktickou a jak moc mi zabere práce v labině času. Času, který si pan budoucí podnikatel musí pořádně rozvrhnout. Bude mi začínat jedna nová etapa života a někteří, spíše z hecu mi budou říkat pane podnikateli nebo pane řediteli. Já si tak ale připadat nebudu. Budu mít plno práce, aspoň několik prvních měsíců, abych svoji firmu úspěšně vedl a vzkvétala a hlavně vydělávala. Inu svět konkurence je velký a o zákazníky je nouze. I tak by se dala poupravit věta ze známé české pohádky Lotrando a Zubejda. Černá vlajka plápolá, ale člověk musí zvednout hlavu a jít dál….

Kategorie: Informace

Další týden za mnou

1 komentář

Vlastně ani nevím, do které kategorie tohle spadá, takže to nechám v zamyšlení. Je zvláštní, jak ten čas letí, když něco člověk dělá, ale tak to asi je. V pondělí bylo napilno. Jel jsem do půjčovny pro auto, doma sbalil Amy a vezl ho do psího hotelu, pak domů, umýt se, oblíct a nachystat, vyzvednout lidi a jet do Loučné nad Desnou kamarádovi a kamarádce na svatbu. Přiznávám, že jsem jel na dálnici občas jako prase, ale jen proto, abychom stihnuli obřad. Jinak se snažím držet pravidel silničního provozu. Svatba byla hezká, a zažili jsme i pravý požární poplach a výjezd hasičů. Na svatbě jsem se přejedl 😀 Ze svatby jsme přijeli před půlnocí do Brna a já přesně v 0:00 zaparkoval u nás u garáží. V úterý jsem vstal brzo, napenetroval podlahu, chvilku po osmé přišel pán podlahu vylít. Já pak jel pro Amy a dvě hodiny ještě povídal s majiteli hotelu a i našimi cvičiteli ze cvičáku. Amy je prý moc šikovná a pracovitá a mám toho využít. Takže nám na jaro naplánovali první zkoušku. Pak začnou stopy. Pak domů, rychle vrátit auto, ještě rychleji domů a s Amy ven. Středa klasickej den. Většinu čtvrtka nám známej pokládal vinylovou podlahu. Psisko z toho bylo nesvý… A dneska jsem se vlastně od rána nezastavil. S Amy venku, pak uklidit, vysát, umýt nádobí, uvařit, dát vyprat prádlo a pověsit ho a zase s Amy ven, najíst se,  chvilku si odpočinout a zase ven, navečeřet se a jít si lehnout, napsat tenhle článek q neusnout při tom. To je občas záhul…