Dnes je 248. den, co na blogu nic nepřibylo. Proč? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Nechtělo se mi, nebylo co, měl jsem vlastní krizi, zklamání, smutek či jak to jinak pojmenovat… Každý to má asi jinak. Nebo si pod tím aspoň představí něco jiného. Možná. To jen na úvod…

Pohádkový les. Utopie, smyšlená představa a přitom si ho často představujeme, hlavně v pohádkách, hrách, v hlavě… Včera odpoledne jsem vyrazili s vlkem do lesa. Chtěl jsem jí po 8 měsících udělat radost a vyrazit někam jinam. Pohrdala celou cestu, co už, strašně zlenivěla, ale o tom psát nechci. Je něco před třetí odpoledne a vycházíme směr les. Kamsi na kraj Brna. Lokalita asi není moc podstatná. Nikde nikdo, jen všude samý divně pastelový barvy aut. Například Mary Kay (světle pastelově růžová), divně hráškově zelená pastelová barva na Roomsteru a podobně. V lese moc lidí není. Proč? Všichni spí po o… Jak sladké 😀 Jdeme cestou, po které jsme šli naposledy asi někdy na začátku prosince. To nám to ale letí. Amy se táhne jako smrad a odmítá prozkoumávat okolí. Asi bych ji tahal dál, kdyby se před námi nevyrojil jeden pár. Zvláštní, tudy většinou nikdo nejde… Chtěla je dohnat, ale zabočili jsme raději někam jinam, přece jim nebudeme kazit procházku stalkingem…

Není tu tak hezky. Dřív to tu bylo hezčí, ale to je tím, že jsme odbočili na jinou cestu než jsem původně plánoval. Plánoval… V hlavě jsem celou cestu psal tenhle divnej článek a tak nějak nadával na všechno okolo. Bylo mi smutno, možná pořád je, kdoví. Přesto tu je hezky. I když to tu bývalo hezčí. Můžu aspoň přemýšlet a myšlenky, co delší dobu držím v hlavě popustit někam dál. Fantazie? Nebo je jen „řeknu“ nahlas, nikomu. Přemýšlím nad nedávným poměrně tragickým úmrtí psa, nad tím, že jsou lidi, co si dokáží vzít z útulku psa, kterej byl neskutečně týranej a jsou mu ochotní dát to, co nikdy nezažil… Ano, díky Rasty za tu krásně pokousanou ruku, když jsem tě chytal… Větší panickou ataku jsem asi u psa ještě neviděl. Ale léčba šokem nejspíš zabrala. Další den už se nechal pohladit, sedl si ke mně a i pána, který k němu přišel jako slepý k houslím měl raději. Aneb co dokáží dcery… 😀

Pomalu se vracíme domů a já nedopsal článek. Nějak mě přestal bavit. Psát blbosti… To přece každý čteme v novinách denně. Došli jsem domů po dvou a půl hodinách. Amy hned lehla někam, kde jí bylo příjemně a já přemýšlel, jestli tohle vůbec psát. Vlastně, každý útěk do přírody je tak trochu pohádka. Klid, možnost přemýšlet a nebo si vyčistit hlavu. Vidět vlka stopovat zvěř a nebo jen lidi, co prošli nějakou chvíli před námi. Útěk z uspěchané materialistické doby… Jo, to je ono!

O autorovi

Václav Žák ()

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *