První týden prvního semestru byl náročný. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Vstával jsem chvíli po půlnoci, abych nasedl do žabožrouta (rozuměj Peugota 206 1.4 i 55 kW) a vydal se směrem do Košic. Cesta byla poměrně v pohodě, až teda na to, že z Brna do Žiliny je cesta taková všelijaká. První cesta mi zabrala asi 4,5 hodiny. Dálnice Žilina – Košice je naprosto v pohodě, kdyby taková byla D1, mohli bychom být rádi. Zastavil jsem se na benzince před Košicemi okolo šesté ráno. Větší kosa snad ani nemohla být, na to, že byla cca polovina září a koukal jsem, protáhl se a psal domů, že už jsem skoro na místě. Měl jsem čas. Na UVLF se nikdy nezačíná dřív než v 8. V Košicích jsem stihl ranní špičku, ale zase jsem zaparkoval před školou na snad jediném parkovišti, které je zadarmo 😀

První setkání se spolužáky proběhlo v biofyzice, kterou jsme měli v úterý ráno. Všichni mladší o cca 10 let, a tak mi většina v první okamžik vykala 😀 Uf…! Naštěstí mám ve skupině další Češku, Ostravačku. A dva lidi poblíž Žiliny, kteří to mají blíž do Brna než do Košic.

Dalšími předměty byly Histologie a embryologie I, Angličtina I, Chemie, Biologie, Výrobní praxe a Latinská terminologie. Poslední jmenovaný předmět byl ale peklo. Terminologie s Dr. B. byla fakt zážitek. Ale zase donutila nebrat latinu na lehkou váhu. Cvika z chemie byly docela vtipný, pro mě takový opakování prvních dvou roků na střední. Biologie taktéž. Histologie byla docela vtipná s Dr. Š., na druhou stranu jsem si musel zvyknout na jiný barvení, než který se používá v Brně. Angličtina byla docela fajn, ale prostě odborná angličtina v rámci anatomie, buněčné stavby, fyziologie… Biofyzika nebyla náročná, ale testíky daly zabrat a výsledná zkouška byla hardcore… ale o tom v dalším článku. Denní sdílení na našem skupinovém Messengeru byly tradicí. Hlavně co se týče protokolů 😀

Kategorie: UVLF

O autorovi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *