Kam s Amy na procházku? To je častá odpověď. Hm… V okolí už skoro všechno známe a chodit pořád na ta stejná místa? To je na hlavu..

Kouknul jsem na mapu a hned mě to napadlo. Ale bude to tak trochu adrenalin. Na tom místě jsem nebyl už asi 14 let a dřív mělo velmi pochybnou pověst. Partičky gangů, dealeři trávy a drog, ti, co utíkali před zákonem a třeba i vrazi, kdoví. Jen ti nejodvážnější se tam odvážili jít i za světla 😀 Jen jsme tam jednou projeli kolem a stačilo. Člověk si myslí, že má v okolí bezpečno a ono tomu tak ani nemusí být. No co. Riskneme to. Vyšli jsme z domu a vydali se na celkem 8 km dlouho procházku. Zvolil jsem trasu a šlo se. Amy zezačátku tušila, kam jdeme, ale jakmile jsme došli k poště a vrhli se do podchodu, zavětřila něco, co je špatně. Nu což. Vydáváme se vyšlapanou cestou mezi keři trní. Po sobotě opravdu trnové keře nesnáším! A šli jsme, chvíli 😀 Než jsme museli hledat novou cestu. Amy byla v pohodě, ale já měl všude od ostrých malých trnů krev všude. Nakonec jsme se dostali na asfaltovou cestu a vydali se vstříc nebezpečí. Už abychom tam byli. Kdyby se něco zvrtlo, rychle skočíme do vzrostlých keřů všude okolo. Ale už to asi není, jako před těmi skoro 15ti lety. Pár lidí se tu vyskytne, jedna paní si tu zkouší jízdu autem a před chvílí kolem nás projeli hasiči. Už to není zóna strachu. Dojdeme k polorozpadlé budově a koukáme dovnitř. Nikdo nikde. Jdeme okolo a já hledám suť, která tu má být. Jdeme okolo rozpadlého areálu a najednou uvidím dva lidi. Muže a ženu a jsou v areálu autem a něco tam kutí. To si jako chtějí vzít starej panel, nebo co? Pozoruju a poslouchám je, aniž by si mě všimli. Je to tak, jak jsem si myslel původně. Zklamání. Chystají tu místo pro asi zkoušky záchranářských psů. Trochu zklamán odcházím s Amy pryč, směrem domů. Cestou uděláme ještě pár fotek. V půlce cesty nahoru, tedy domů, potkáváme smečku psů, vypadá, že z malého cvičáčku v blízkosti stavby. Vlk se ježí a bručí, ale nic víc. Pokračujeme stále nahoru kolem všech cvičáků. Od tam už jen asi 20 minut domů, hurá! Dojdeme domů a já si jdu umýt ruce od krve. I taková procházka může být.

Aspoň jsem zjistil, že za těch několik let se změnilo něco k lepšímu a ověřil si, že se tam cvičí záchranné složky  🙂

previous arrow
next arrow
Slider

Kategorie: Deníček Amy

O autorovi

Václav Žák ()

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *