Za chvíli to bude šest let, co pozoruji rozdvojenou osobnost Amy. Na jedné straně vlk, na druhé německý ovčák. Čím dál tím víc si myslím, že je vlkouš duší vlk. Její zasněný přemýšlivý pohled je někdy k pomilování, někdy na pěknou ránu mezi oči. Vnímá, ale neposlouchá, to dokáže naštvat nejvíc. Nedávno jsme byli s dalšími třemi psy na výletě kousek od nás, okruh asi 11,5 km a celou dobu byla relativně hodná, víceméně si nikoho nevšímala a najednou… Jedna buldočice vyrazila proti srně, to už bylo jasný, že se vlkouš přidá. Taky že jo… Srna vydala hrůzný zvuk, který měl ty dvě odstrašit a pak utíkala víc do lesa. Vlk se vrátil o něco dřív, protože pochopil, že nemá nárok chytrou srnu chytit a buldoček ještě chvíli lovil a pak se vrátil.

V prvotní chvilce jsem měl chuť vlkouše zřezat, ale vrátila se na zavolání, takže jí bylo odměnou to, že nedostala, ale od té doby už byla na vodítku. (Ona by srně nic neudělala, neumí lovit velká zvířata, její kořistí jsou myši a hraboši na poli.) Ale proč to všechno píšu. Amy je poslední dobou strašně smečková. Smečková jako ne s jinými psy, ale s rodinou. Včera jsme byli s otcem pár hodin pryč a prý začala po nějaké době kňučet a vyhlížet, kde jako jsme. Ano, je dost fixovaná, vím o tom. Ne, nebyla to separační úzkost, protože doma nebyla sama, ale větší část její základní smečky chyběla, a to ji dost vadilo. Žádný vlk samotář skoro neexistuje, vlk je obecně smečkové zvíře, vlkouš není výjimka.  V sobotu, pokud se nepletu jsme potkali Větrníka, to je pracovní název pro jednoho chlapečka, M. Ten den si nehrál na Zátopka a neutíkal pořád sem a tam, ale měl zájem pohladit si psy. Nebyl problém, proč ne. Amy  si nechala šlapat po ocase, tahat za něj a dokonce si nechala i zatahat za kůži na boku,. To už jsem se trochu bál, to bytostně nesnáší. Její jediná reakce byla, že se podívala, co Větrník dělá a spokojeně si ležela dál. Pokrok. Jak ze začátku nesnášela děti, teď je má poměrně ráda, pokud nejsou příliš hrr… Teď si spokojeně leží a já se na ni dívám.

Je čím dál bystřejší a jako každá vlčí máma kouká okolo a přemýšlí, jestli její smečku, ať už psí nebo lidskou, nečeká nějaké nemilé překvapení. Ostražitost, ale někdy až přehnaná.