Milí kamarádi, kteří čtete tento blog a možná mě i trochu znáte. Někteří možná dokonce víte, že čas od času přemýšlím, jestli se to zvíře, které mám, má se mnou dostatečně dobře, jestli jí věnuju dostatek času, péče a trochu taky té lásky. O víkendu jsem byl v Praze (o tom ale někdy později) a měl jsem možnost na chvíli nahlédnout do jednoho z útulků pro zvířata a na chvíli i vyvenčit jednoho neposedu.

Záměrně jsem tam byl vzat, jelikož tam byla kříženka vlkouše, překřížená pravděpodobně znovu s německým ovčákem. Krásná dáma, kdyby… Podle mě má strašnou separační úzkost. Když majitelka útulku odejde, leží u dveří a čeká na ni, nic jiného ji vlastně v tu chvíli nezajímá. Ano, jako cizí člověk jsem si ji mohl pohladit po třech minutách, což beru za naprostý úspěch, na druhou stranu beru na sebe část zodpovědnosti, protože jsem člověk, totální selhání v přístupu k této krásné Dorotce. Je to vlastně mazel, ale neumí dát najevo to, že se jí to líbí. Nechá se hladit po hlavě, po krku, zádech a packách, ale nerada se pusinkuje. Po čtvrté puse na čelo jsem byl jasně upozorněn na to, že to se jí opravdu nelíbí a byl jsem rád, že mě nepokousala.

Abych dokončil tu separační úzkost. Krom toho, že čeká na jedinýho člověka, což vzhledem k tomu, že je vlkouš se dá pochopit, někteří jedinci to tak mají, si každou volnou chvilku, kterou se nezaměstná třeba štěkáním nebo čekáním, honí a kouše ocas. Spousta lidí to bere jako vtipnou psí hru, ale ve skutečnosti na tom nic vtipného není. Je to projevem patologického chování. Ten pes si prostě touto činností kompenzuje něco jiného. Navíc se bojí postroje, který se jí nasazuje, aby mohla jít ven. Tak trochu se obávám, že si Dorotka prošla malým peklem, které ventiluje tím „svým“ způsobem. Není to jen o Dorči. Je to o všech zvířatech, které se dostanou do útulku. Když pominu to, že nějaký starší člověk osloví útulek, protože se už nemůže postarat o zvíře, nemá nikoho třeba v rodině, je to správná volba… Správné ale není si pořídit zvíře a pak ze své pohodlnosti, lenosti či jen touhy mít nad někým moc týrat nebo zanedbávat nebohého živého tvora s city.

Nepochopím myšlení lidí, kteří si v době koronakrize vezmou zvíře z útulku, aby se dostali na chvíli ven, měli nějakou zábavu, útulky se skoro vyprázdní a přijde rozvolnění a najednou se útulky pomalu začínají zpět plnit. Nepochopím to! Stejně jako nepochopím lidi, kteří si kompenzují nějaký svůj problém na zvířatech tím, že je týrají.

Pokud nejsme schopni dát základní věci a potřeby živým tvorům, které si chceme pořídit, kupme si raději umělou kytku nebo plyšáka, uděláme mnohem líp!!!

Tímto zdravím Dorotku a všechny zvířata v útulcích. Přeji vám jen vše dobré a jen hodné lidi po zbytek vašich dní tady na této Zemi. Respekt a poklonu lidem v útulcích, všem pomocníkům a lidem, kteří jen třeba občas přijdou venčit nebo s něčím pomoct. Díky všem dárcům, kteří se podílíte byť i na zdánlivé maličkosti pro tyto trochu smutnější tvory 🙂